Barvy měly v tradičním Japonsku mnohem hlubší význam než pouhou estetickou funkci. Byly spojovány se společenským postavením, duchovní symbolikou, přírodními živly i náboženskými představami. Správná volba barev vyjadřovala postavení člověka, jeho charakter, vztah k tradici i ročnímu období. V japonské kultuře se barvy používaly promyšleně a každá z nich nesla určité poselství.
Existují stovky různých vzorů šňůr kumihimo s rozmanitým počtem pramenů – od jednoduchých čtyřpramenných vazeb až po mimořádně složité konstrukce využívající sto i více pramenů. Každý způsob splétání vytváří odlišnou strukturu, pevnost i vzhled výsledné šňůry. Kumihimo může mít v průřezu tvar kulatý, čtvercový, obdélníkový, dutý, spirálový, plochý, trojúhelníkový, půlkulatý nebo dokonce pětiúhelníkový. Některé šňůry jsou jemné a pružné, jiné pevné a hustě splétané tak, aby unesly větší zátěž nebo držely přesný tvar.
Kumihimo je téměř 2 000 let stará japonská technika splétání šňůr. Psané historické zmínky sahají až do 7. století. Členové rodiny a cechy si pouze ústně předávali složité vzory a techniky, aby je udrželi v tajnosti, což je tradice, kterou některé školy praktikují dodnes. Kumihimo je považováno za jedno z tradičních japonských umění, i když není tak známé (ani v Japonsku) jako čajový obřad nebo ikebana (aranžování květin).
Častá otázka. Jak jste se dostala k pletení šňůrek?
Zvídavý dotaz, který mě navede zavzpomínat si na dlouhou cestu mého tvoření. Od mladí mě bavily ruční práce. Pletení náramků přátelství, vyšívání, malování olejem či akrylem… bylo toho za ta léta hodně k čemu jsem přičichla. Ke kumihimu jsem se dostala spíše náhodou. Jak už to bývá. To nejkrásnější vás bouchne do nosu, když to nejméně čekáte.